Při pohledu na plán města Rakovníka padne především do očí Husovo náměstí - 390m dlouhé a 50 m široké. Takové se najde málokde. Tvoří téměř pravidelný obdélník, ze kterého vybíhají ulice na všechny světové strany. Snadno se pozná, že běží o prostorné, plánovitě založené tržiště. Tržištěm a přirozeným středem města byla tato rozlehlá plocha po řadu století. Chmelařství na Rakovnicku má dávno tradici. Už roku 1509 je psáno o měřičích chmele a rakovnickém strychu, což byla dutá míra na chmelové hlávky. Také dozorci nad chmelnicemi a cejchovníci jsou uváděni již v 16.století. Žoky chmele byly ověřovány městskou pečetí a písemným osvědčením o původu a jakosti a to se dělá - i když už ne v Rakovníku - dodnes. Jiným průmyslem, který stavěl na staleté domácí řemeslné tradici ,je keramika. Rakovnické hrnčířství zpracovávalo dobré domácí suroviny a z nich vyráběl ve svých skromných začátcích i keramická továrnička - dnes veliké a výkonné Rakovnické keramické závody. Dlaždice a obkládačky se značkou RAKO znají ve všech světadílech. Uhelné doly vznikaly na Rakovnicku již od r.1828, u samého města od r.1840. Uhlí bylo leckde hned pod povrchem a tak stačily jednoduché šachty s primitivním rumpálem. Nepřekonatelnou překážkou bývala voda, která dílo zaplavovala, a tak většina šachet zanikla a dnes se najde jen zarostlá halda jako němý svědek.
Rakovník a Rakovnicko mají významné místo i v naší národní kultuře. Stará rakovnická škola mívala dobrý zvuk, Rakovník proslul i početnou skupinou humanistických básníků . Stará rakovnická škola, viděná spíš z rubu, je nejspíše známa ze Štěpánkova a Vávrova filmu Nezbedný bakalář. Rakovnická reálka, první v Čechách, byla založena r.1833 a vychovala dlouhou řadu techniků-praktiků, ale i vědce a vysokoškolské profesory. Také mezi jejími učiteli bylo několik význačných osobností. Rakovničtí se nejraděj hlásí k Zikmundu Wintrovi. Přišel do Rakovníka r.1874 a bylo mu 28 let. Nevyhýbal se žádné práci. Režíroval i zpíval, stavěl divadelní dekorace, zval na plesy, pomáhal kočovným hereckým společnostem, staral se o chudé studenty, burcoval na záchranu chátrajících památek, přednášel o české historii. V Rakovníku se z Zikmunda Wintra stal kulturní historik a spisovatel. V lavicích rakovnické reálky sedávali jako studenti osobití malíři, jako Václav Rabas, Antonín Pelc, Vojtěch Tittelbach, Pravoslav Kotík, Zdeněk Balaš, Vladimír Pleiner. Na reálce krátce studoval i Zdeněk Štěpánek, v Rakovníku se narodila Otílie Beníšková, dirigent opery Národního divadla Robert Brock a k Rakovničanům také můžeme počítat i předního člena Národního divadla Vítězslava Vejražku. Rodáky byli kritik a esejista Gustav Jaroš (Gamma), vynikající rytec známek Bohumil Heinz, z blízkého okolí jsou sochaři Josef Fojtík a Václav Markup. Z mladších jsou rodáky malíř Radomír Kolář a sochař Miroslav Pangrác.
Vlakem je možno přijet do Rakovníka z pěti různých směrů. Přijíždíte-li od Prahy přes Kladno a Lužnou , zůstane vám Rakovník dlouho utajen. Mezi Lužnou a Rakovníkem v lese vlevo je už málo znatelné hradiště královského loveckého hrádku Hlavačova. Pak přijde Rakovník-zastávka. Vlevo jsou Rakovnické keramické závody. Vlak se znovu rozjíždí a vpravo je vidět vrch "Na Spravedlnosti" , vlevo zahlédnete Tyršovo koupaliště, zřízené v třicátých letech z Nového rybníka. Přejdete Rakovnický potok a teprve nyní se otevře pohled na město. Vysoká brána na severu a tovární komíny na západě určují jeho panorama. Zveme všechny k návštěvě našeho krásného města, které je městem bohaté a zajímavé historie, ale dnes především městem pilné a tvořivé práce. V některé z dalších stránek či kapitol vám nabídneme tipy k návštěvě našeho města se stručným popisem zajímavých míst , které by neměly ujít vaší pozornosti. |
Procházka
městem
Větší význam má nyní
těžba lupku, který po vypálení dává světoznámý ohnivzdorný šamot.
Pilnou a vzdělanou regionální pracovnicí byla PhDr. Kamila
Spalová, odbornice ve vyučování zeměpisu a první česká učitelka s doktorátem.